LENKA VAGNEROVÁ & COMPANY

 

 Premiéra 14.9.2025 v divadle Komedie.

​

Inscenace Your Ghosts, My Shadows je unikátní mezinárodní spoluprací Emilie Leriche a Pascala Martyho se souborem Lenka Vagnerová & Company. Spolu s hudebním skladatelem Wolff Bergenem vytváří tato trojice autorů originální, autentickou inscenaci pro šest kmenových tanečníků souboru. 

​

Dílo se věnuje tématu odcházení jako přechodu mezi realitami – mezi tím, co bylo, a tím, co mohlo být. Inscenace odhaluje emocionální svět odloučení a návratu a upozorňuje na neviditelné vazby mezi prostorem, tělem a vzpomínkou.

​

"S každým odchodem vyvstává otázka: Proč odejít?
Načež se ozve jiná: A proč zůstat?

Ať už si vybereme cokoli, nevyhnutelně se ocitáme mezi dvěma realitami -'tady' a 'tam'. Jsme uvězněni někde mezi nimi. Přítomní v prostoru, který právě obýváme, ale současně i v těch, v nichž jsme mohli být – a nejsme. Někdy jsme nepřítomní i vůči tělu, které nás drží v přítomném okamžiku, protože část nás zůstala s těmi, které jsme nechali odejít.

Odchody jsou v tomto směru podivuhodné – testují  hranice mezi těmito dvěma světy, ohýbají jejich podstatu, rozmazávají linie, příběhy i čas. Nutí nás přemýšlet, jaké to asi je tam na druhé straně, promítají nás do jiných realit. Ačkoli se to může zdát jako fikce, ona "druhá strana" je hmatatelným prostorem.  Představa toho, co se skrývá za okraji našeho přítomného okamžiku, – a zda dokážeme být na těchto místech alespoň zprostředkovaně, aniž bychom je kdy skutečně navštívili. Není to však jen fantazie – právě realita je často tím, co nás přiměje odejít, nebo naopak zůstat.

Místa a situace nás mohou pohánět dovnitř nebo ven, ale lidé nás nutí setrvat… A právě o těchto místech toto dílo mluví: o místech, kam se nevyhnutelně musíme vracet." Pascal Marty & Emilie Leriche

​​​

​

Rozhovor Opera+, Hana Strejčková, Emilie Leriche a Pascal Marty: Your Ghosts, My Shadows – nejen o chystané premiéře:

​

- Emilie Leriche:  "My totiž neustále někam odcházíme. Je to dáno naší kariérou, která po nás žádá odcházet, rozcházet se, opouštět lidi, s nimiž jsme si byli roky opravdu blízcí. I naše přátelství si prošlo obdobím určitého odstupu od sebe. A pak se objevila tato nabídka, která nám poskytla příležitost znovu se po čase na sebe napojit. Takže si myslím, že naší první myšlenkou bylo komunikovat skrze čas, napříč vzdálenostmi mezi lidmi, kteří byli kdysi v našich životech tak hluboce zakořeněni. S tím se objevily stíny a duchové a otázka, jaký na nás mají stále vliv. A postupně z našich myšlenek vykrystalizovalo prostředí jedné rodiny a přišli jsme na dopisy, které jsme nikdy nikomu neodeslali a zprávy, jež jsme nikdy nedostali. Dostali jsme se k věcem, které jsme chtěli říct, ale nemohli jsme je říct. Vzpomněli jsme si na lidi v našich životech a dávné vztahy s nimi, na rodinné, romantické, kamarádské… To vše nám nabízelo mnoho úhlů pohledu na vzdálenost – vzdalování se.”

​

 - Pascal Marty: ”Emilie ve své části vypráví o její minulosti a já se zabývám její přítomností. Vlastně se pohybujeme vpřed a vzad, jsme neustále mezi tím, co už uplynulo, a tím, co tvoří současnost. A i když jsme se rozhodli k tomuto typu provázání spolupráce, zachováváme si každý svou tvůrčí a choreografickou identitu.”

​

"Ale najednou, během prvních zhruba dvanácti hodin, jsme se na sebe podívali a souhlasně na sebe kývli, že to je přece postava Máma a další… Nemuseli jsme představitele našich charakterů hledat, oni k nám prostě přišli. To bylo naprosto skvělé."

​

​

​Události v kultuře, ČT art, reportáž

​

​

Moderní divadlo / Městská divadla pražská

- Emilie Leriche: "Bylo nádherné přijít první den do studia a sledovat, jak si každý z nich naprosto přirozeně osvojil jednu z postav… Jako bychom to už dávno věděli. Mám velmi silnou vzpomínku na to, jak jsme s Pascalem stáli vpředu, dívali se na práci souboru, drželi se, šeptali si a usmívali se – už tehdy jsme jasně viděli, jak se před námi rodí příběh, kterému jsme tolik času věnovali. Spolupráce s těmito umělci, stejně jako s Lenkou a celým jejím týmem, pro nás byla obrovským štěstím.“ 

 

- Pascal Marty: "V tomto smyslu je to příběh nás všech – ať už epický nebo intimní – odchod je stínem lidstva, naším stínem…Vnímám toto dílo jako způsob, jak se znovu propojit jedni s druhými, a doufám, že diváci odejdou s pocitem, že to zažili.“ 

​"Navzdory rozsáhlé přípravě, kterou jsme s Emilií udělali před začátkem kreace – téměř dva roky práce – některé z mých nejsilnějších nápadů se zrodily až přímo ve studiu. Mám pocit, že jsme do procesu vstoupili s velkým množstvím materiálu, ale to, co jsme dostali od tanečníků, dalece přesáhlo to, co jsme sami přinesli. Byla to pokorná lekce o velkorysosti a naslouchání – umělecký dialog, který nikdy nekončí a vede vás na nečekanou cestu.“ 

 

Inscenace vznikla v koprodukci s Městskými divadly pražskými.