NEŽ VŠE ZAČALO...
photo: Michal Hančovský
Než vše začalo... je autorským dílem francouzského režiséra, mima a pedagoga Lionela Ménarda.
Mimodrama Než vše začalo… je syntézou herectví, pantomimy, tance, loutkohry a magického vizuálna.
Inscenace vznikla v koprodukci s Městskými divadly pražskými a její premiéra se uskuteční 24.11.2018 v divadle Komedie.
Lione Ménard spolupracoval s osobnostmi jako Marcel Marceau, Michael Jackson, Philippe Genty nebo Alexandro Jodorowski, vytvořil řadu autorských inscenací a vytvořil svůj metodický a výukový systém zvaný Choreodrama.
Než vše začalo...
Palubní deník devítiměsíční plavby
Pojďme si společně představit, že by naše první vzpomínky sahaly do doby před narozením, do doby, kdy jsme ještě byli ukryti v matčině břiše. Vše, co jsme zapomněli, nebo čemu jsme nepřikládali žádnou váhu, by se nám mohlo stát zdrojem neuvědomělé moudrosti a instinktivní energie.
Staňme se po dobu představení dětmi a položme si otázku: „Přijíždí vlak na pražské nádraží, nebo je to nádraží, které přijíždí k vlaku?“
Malé Manon.
Žádám o prominutí všechny dospělé, že jsem věnoval tuto inscenaci dítěti. Mám pro to pádný důvod – tato dívenka je nejstatečnější a nejodvážnější ze všech. Druhý důvod je také podstatný – tato dívenka neustále nad vším dumá a úplně všemu rozumí, i inscenacím pro dospělé. A za třetí - tato dívenka žije na jihu Francie a potřebuje útěchu.
Pokud tyto důvody nebudou stačit, pak bych chtěl inscenaci věnovat dospělé ženě, kterou se jednou stane. Všechny děti budou jednoho dne dospělými, ale ne všechny si pak vzpomenou, že kdy byly dětmi.
Opravuji tedy své věnování: Budoucí, dospělé Manon.
Budu vám vyprávět jeden velmi starý příběh, tak starý, že si již ani nevzpomínám, zda je o mně, nebo o vás. Tento příběh je složen ze střípků, které jsou podobné špičce ledovce, jež vyčnívá nad hladinou. Zbytek, který zůstane naším zrakům navždy skrytý, je místem, kde se setkává to viditelné i to neviditelné z každého z nás.
Uprostřed vesmíru existuje pustá, širá pláň z bavlny, život na ní je plný nepředvídaných událostí. Její obyvatelé se společně vydávají na devítiměsíční pouť, ale nikdo si nemůže být jistý, zda ji zvládne. Ti obyvatelé jsou čtyři: budoucí děťátko, tatínek, maminka a průvodce obvykle označovaný jako malý princ.
Dítě, které se chystá na svět, si není jisté, jestli přežije svou malou smrt, rodiče neví, zda jsou na tuto událost ve svém životě již připraveni, a malý princ netuší, zda dokáže předat rodičům všechna poselství včas.
Lionel Ménard
Inscenace je vhodná pro děti od druhého stupně ZŠ
KREDITY:
Režie, námět, koncept, dramaturgie:Lionel Ménard
Hudba:Tomáš Vychytil
Pohybová spolupráce, choreografie:Lenka Vagnerová
Návrh scény a kostýmů: Lionel Ménard
Účinkují:Fanny Barrouquére, Andrea Opavská, Barbora Nechanická, Michal Heriban
Světelný design:Michal Kříž
Projekce: Erik Bartoš
Zvuk: Eva Hamouzová
Grafický design: Michal Heriban
Foto: Michal Hančovský
Video trailer: Michal Heriban
Producent:Lenka Vagnerová & Company
Koprodukce:MDP Městská divadla pražská / Divadlo Komedie
Nastudováno:Zkušebna městských divadel pražských
Projekt podpořili:Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR
Choreodrama
„Vytvoření představení, podobně jako výuka, je dobrodružství, na které lze nahlížet z různých úhlů.
U mě, vzhledem k povaze mé práce, se podobá migraci: skupinka převezme roli živočišného druhu, ale stejně jako on se stane formou i zárodkem cesty zároveň. Její itinerář je determinován jednotlivými prvky, momentem, hráči. K označení konečné destinace rád používám termín choreodrama. Choreografická dramata jsou nejvhodnější scénické formy k předání výsledků mého výzkumu.
V centru je repertoár Marcela Marceau, který kontruje fantaziím Philippa Gentyho s intenzitou obrazů Jean Paula Goudeho. Co v umělci generuje pohyb, jak jej vést, živit a jak umožnit, aby se jeho výkon rozvinul? Jak zabydlet lidské tělo v průběhu vystoupení, jak jej povznést nad techniku a pokyny režiséra, nechávat se znovu a znovu vyzívat ke hře, znovu ji hrát, hrát pro to, co je v sázce, znovu se dívat a nalézat potěšení, aniž by ho neumořila daná pravidla. Zhmotnit něčí přítomnost, překročit mentální přípravu, která vytváří uvědomění: umělec se podobá špičkovému atletovi, který vybíhá na dráhu s pocitem, že je to marné, ale představuje to celý jeho život.“
ROZHOVOR: Lionel Ménard a Lenka Vagnerová v časopise Městských divadel pražských
